Naše rubrika Úhel pohledu se vždycky věnovala trochu závažnějším tématům, ale je léto a my se chceme bavit. Proto je tu další speciál v rytmu festivalové sezóny. A tak jsme se, ještě než v pátek vyrazíme směr Mighty Sounds, nemohli nezeptat, jaké historky z tohohle mejdanu vypráví zástupci domácí scény z letošního line-upu. Odpovídali RozpoR, Peshata, Nežfaleš, Queens of Everything, Highstreet Hooligans, Green Småtroll, Plus Minus, Sto Zvířat a Hentai Corporation.
Radek (Nežfaleš)
V roce 2013 jsme hráli na Mighty na Rafanově Lucky Hazzard stage a přijeli si samozřejmě užít atmosféru festivalu už den před vystoupením. Netřeba asi zdůrazňovat, že večírek trval hluboko do noci. V průběhu bohapustého veselí mě napadlo (ač nejsem žádný velký příznivec adrenalinových zážitků), že druhý den před naším koncertem zorganizuji hromadný seskok z desetimetrové věže, kterou na festivalu provozovala jakási tabáková firma. Kluci z kapely, oblouznění různými opiáty, zřejmě vyhodnotili situaci tak, že když mi budou přikyvovat a na oko se na akci těšit, budu spokojen a po probuzení si stejně na nějaký seskok ani nevzpomenu. Překvapil jsem. Dopoledne jsem vylezl ze stanu a zavelel. Kluci kuřáci koupili krabičky cigaret (které byly podmínkou seskoku) a šlo se na to, výpravu hrdinů doplnil např. i Marcel Green z The Fialky. Musím uznat, že když jsem podepisoval papír, že souhlasím s tím, že možná „umřu“ a následně bos lezl nahoru po lešenářských trubkách, nebylo mi zrovna dvakrát… Na tréninkovém skoku z pěti metrů odpadl Kráťa, kterého nepustila technika dopadu na vyšší, desetimetrovou výzvu. Když jsem tenkrát vylezl nahoru, foukal vítr a Green se tam na plošině křečovitě držel zábradlí. Doskočiště v podobě naducané žíněnky mi sice přišlo maličké a trochu daleko na to, abych se do něj mohl trefit, ale jelikož jsem tenkrát procházel životní krizí s pocitem, že už nemám stejně co ztratit, šlápl jsem bez sbírání odvahy do prázdna. Let samotný si moc nepamatuji, za mnou v těsném sledu dopadali Moucha i Petr a v podstatě okamžitě jsme běželi na stage a odehráli super koncert, během kterého se nám ještě lehce klepaly kolena. Jasný, trošku to dramatizuju, ale do dneška na to vzpomínám a byla to pro mě lekce, že adrenalin před koncertem není vždy nutno nahazovat podpůrnými látkami, ale někdy prostě stačí, jen tak si skočit.